Budu upřímná, až do nedávné doby jsem o transplantaci plic skutečně moc nevěděla. Sotva jsem si dokázala představit, co to přesně obnáší. Ale jak praví staré české přísloví: "Zavřeným ústům hrušky nepadají." A tak, když se téma transplantací plic jaksi zjevilo v mém životě, rozhodla jsem se přijmout výzvu a prozkoumat ho.
A co mě přivedlo k interesu o transplantaci plic, zeptáte se? Jakub, můj manžel, setkal se nedávno s přítelem, který prošel právě takovým procesem. Jak obdivuhodné, že? A Jakubův kamarád se cítí skvěle! Je to skutečně zázrak moderní medicíny. Takže jsem pro vás připravila tento přehledný průvodce světem transplantací plic.
U nás v České republice transplantace plic nepatří mezi nejběžnější typy transplantací. I když, podle informací, které se mi podařilo získat, jich provádíme přes 30 ročně. Absolutním lídrem jsou zde transplantace ledvin, těch proběhne zhruba desetkrát více.
Dlouho jsem se ptala: "Jak je možné, že někdo získá novou plíci a jeho tělo ji nepřijme jako cizí těleso?" Ale pak jsem se dočetla, že přesně to je důvod, proč po transplantaci musí pacient brát léky, které potlačují imunitní systém. To, co nás normálně chrání před chorobami, může po transplantaci působit potíže.
Překvapilo mě, jak složité může být určení, kdo je vhodným kandidátem na transplantaci plic. Osobně bych si myslela, že to bude jednoduché - pokud jsou něčí plíce v závažném stavu, bude potřebovat nové. Nicméně, jak to ve skutečností je, je mnohem složitější.
Potenciální kandidát, který má prakticky "vypalovaný" plicní systém, musí prokázat, že je dostatečně "zdravý" na to, aby operaci přežil, a že je schopen a ochotný dodržovat režim užívání léků po operaci. To vše musí posoudit odborný lékařský tým.
V České republice se transplantace plic provádí na minimálně dvou místech, a to v IKEMu v Praze a na Kardiocentru FN Brno.
Proces transplantace je dlouhodobý a zahrnuje mnoho konzultací s lékaři, testů a mnoho hodin strávených na klinice. Pro pacienta i jeho rodinu je to náročné období, ale věřte mi, že se to vyplatí.
A na závěr vám ráda přidám malý osobní příběh. Když Jakubova známý procházel transplantací plic, bylo to pro nás všechny velmi vzrušující dobrodružství. Připadá mi to, jako bychom měli naše vlastní televizní drama přímo před nosy.
Dorota a Ondřej během tohoto období získali nový obdiv k medicínské vědě a já si uvědomila, jaké to je být vděčná za funkční plíce. Tento zážitek rozvířil v nás vlnu vděčnosti za to, abychom si vážili toho, co máme.
Na závěr si dovolím říci, že výzkum a psaní této studie o transplantaci plic pro mě bylo fascinujícím a obohacujícím zážitkem. Doufám, že to bylo také poučné pro vás. Jak snadno se totiž můžeme nechat pohltit našimi každodenními starostmi a zapomenout, jak cenný je dar zdraví.
Takže, pokud máte funkční plíce, udělejte pro mě jednu malou věc. Zhluboka se nadechněte a buďte vděční. Mnozí lidé na světě toho nejsou schopni.
Napsat komentář